To bylo v Itálii před desítkami let docela běžné. Veřejná společnost – s institucionálními akcionáři a malými investory ("parco buoi") – by dosáhla co nejmenšího zisku, zatímco její soukromí dodavatelé (patřící hlavním akcionářům a/nebo vrcholovému managementu) by vydělali jmění.