Mám pro tebe pravdivý příběh. Pracoval jsem jedno léto v kině, když jsem byl ve třetím ročníku střední školy. Děti u pokladny si braly peníze od návštěvníků a říkaly jim, že automat nefunguje, ale oni tam stále mohou jít. Děti obsluhující pult u dveří dostaly z pokladny mávnutí a dovolily zákazníkům vstoupit bez vstupenky. Pracovníci pokladny a pultu pak tyto peníze rozdělili. Inventarizace a noční účetnictví probíhaly podle počtu pytlů od popcornu a kelímků od limonády. Jako jednoduchý příklad, pokud jste začali s 500 kelímky od limonády a 500 pytlíky popcornu a večer jste skončili se stovkou z každého, peníze v pokladně by měly odpovídat počtu chybějících sáčků a kelímků v počítání. Uvaděči divadla po každém představení uklízeli divadlo. Našli sáčky s popcornem, které nebyly zničené, vysypali popcorn a omotali si ho kolem nohou, schovali je do ponožek. Poté prošli lobby a přinesli tyto tašky pracovníkům občerstvení, kteří je vyrovnali, přidali zpět do zásob a prodali je zákazníkům na další prohlídku. Uvaděči a personál občerstvení si pak peníze rozdělili. Personál občerstvení měl vlastní vydírání oddělené od společného podvodu s uvaděči. Při sčítání koncesních objednávek se nepoužívaly žádné kalkulačky. Součty jste si spočítali v hlavě za pochodu. Nebylo to těžké, jakmile jste to párkrát udělali. Když přišel pár, který byl zjevně na rande, personál přidal pár dolarů k objednávce, protože věděl, že muž nebude pravděpodobně zpochybňovat celkovou částku, aby nevypadal levně před svým doprovodem. Personál sledoval přebytečné peníze tím, že přidával popcornová zrna do pokladny. Na konci večera spočítali zrna a během smíření vyndali odpovídající množství hotovosti. Pracovalo tam spousta lidí, kteří si pomlouvali a vůbec se neměli rádi, ale všichni, kdo tam pracovali, byli v podvodu a spolupracovali, aby se obohatili. Tehdy jsem vůbec netušil, že kino funguje přesně jako americká vláda.