Trochu mě děsí, že se tolik soustředím na to, aby moje budoucnost byla skvělá, abych mohla "začít žít", ale nevím, kdy přestat V nejhorším případě se probudím ze své bubliny, když dostanu smrtelnou nemoc a ego praskne, což mi přijde jako špatné načasování pro "začátek života"