Všichni, kdo Monicu Singer znali, jsou hluboce zarmouceni zprávou o jejím úmrtí. Když jsem začal, zdá se, před deseti lety pracovat na kryptopolitice pro @Consensys, setkali jsme se (i když na dálku) a její nadšení, odhodlání a veselá povaha byly nepopiratelné. Na tváři měla vytrvalý úsměv a v hlase nadšení. Vyzařovala pozitivní energii. I když zjistila, že je nemocná a musela udělat krok zpět, zůstala angažovaná a neustále optimistická a štědrá kolegyně. Jak se špatné zprávy o její prognóze hromadily, zůstávala laskavá a štědrá. Mluvila o sobě jen minimum a chtěla vědět něco o tobě a o tom, jak se ti daří. V nejlepších chvílích si myslím, že už nedokážu být ani z poloviny tak zářivá, jako byla ona v ten nejtemnější den. Prostě lidem dělala dobře. Připadalo jí to, že život a svět kolem nás jsou radostnou věcí a měli bychom být všichni nadšení a vděční, že tu můžeme být a dělat to, co děláme. Přál bych si, abych to mohl využít tak, jak to dokázala ona. Možná se pro ni trochu víc pokusím. Bude mi chybět její laskavost, přátelství a podpora. Byla to úžasná žena a její přátelé – zejména já – se těšíme, až ji zase uvidí.