Včera večer jsem měl rozhovor s někým, na koho jsem narazil v Bangalore a který byl před pár lety mým dobrým přítelem. Už spolu nemluvíme. Ne proto, že bychom se pohádali nebo se stalo něco dramatického. Jen proto, že jsme si uvědomili, že naše představa o přátelství je úplně jiná. Myslela jsem, že přátelství znamená přijít na místo, když je těžké. Být upřímný, i když je to nepříjemné. Skutečně investovat čas a energii do růstu toho druhého. Myslela si, že přátelství znamená trávit čas, když se jí to hodí. Lajkování příspěvků toho druhého. Být tam pro hezké chvíle, ale zmizet, když se život zamotá. Ani jeden z nás se nemýlil. Chtěli jsme od vztahu jen něco jiného. Ten rozhovor mi ukázal něco, čemu jsem se roky vyhýbal. Že většina lidí, které nazýváš přáteli, vlastně nejsou přátelé. Jsou to prostě lidé, které znáš. Kolegové. Známí. Lidi, se kterými sdílíte prostor, ale ne život. Opravdoví přátelé jsou vzácní... > Ti, kteří přijdou, když jste na dně > Kteří ti říkají pravdu, když jsou ostatní slušní > Kdo do vás investuje, aniž by něco očekával zpět > Kteří slaví vaše vítězství bez žárlivosti > Vydržte i během svých proher bez odsuzování Teď už je spočítám na prstech jedné ruky. A s tím jsem v pohodě. Píšu to, zatímco právě sedím se dvěma svými kamarády z dětství v Bangalore. To jsou ti, kteří skutečně přišli a byli u nás vším. Protože raději mám 3 opravdové přátele než 300 lidí, se kterými předstírám. Pro mě je těžké přijmout, že někteří lidé, o kterých jsem si myslel, že jsou v tom kruhu, ve skutečnosti nejsou. A ta jasnost hodně bolí v prvních dnech. Někteří lidé jsou předurčeni být ve vašem životě navždy. Většina ne. A čím dříve pochopíte rozdíl, tím lépe ochráníte svou energii a investujete ji tam, kde to skutečně záleží. Přestaň všem říkat přátele jen proto, že je znáš roky, a buď upřímný ohledně toho, kdo je opravdu tu pro tebe a kdo je tu jen tak. Rozdíl vám ušetří roky zklamání.