Sníh padá jako milion malých reflektorů a ukazuje tvar a tvar světla, dává vzduchu, kdysi řídký, takový objem a dělá ho dost chladným, aby se dal proříznout. Cítíte, jak se tlačí na vaši kůži, a je to příjemný pocit, pokud se rozhodnete, že to tak je. Mám pocit, že rok co rok je toho čím dál méně. Myslím sníh. Stále je chladno a slunce ještě zapadá před večeří. Líbí se mi, jak chlad dělá teplé místnosti ještě teplejšími. Mám rád klepání radiátorů a krbů na dřevo, i když těch je každý rok méně. Je to v pořádku, myslím, věci se mění a mění znovu, ta věčná kvalita není vyhrazena jen pro roční období, věci, které si vážíte, jsou vystaveny stejným silám a vadnou, vysychají a odfoukávají se, zanechávajíce za sebou kousky, které rozkvétají v nové a rozmanité věci. Nové věci, které si můžete vážit, zahřát a vdechnout teplo, a z toho tepla můžete skrz sklo rozmazané námrazou znovu vidět tvar a formu světla a vzpomenout si na tenkou studenou vrstvu vzduchu. Doufám, že letos hodně sněží.