"Datacentra ve vesmíru" jsou chytlavým příběhem a zajímavým demem, ale matematika prostě nefunguje. Při zohlednění faktorů jako jsou náklady na start, složitost údržby a náklady na komunikaci s vysokou šířkou pásma (včetně latence), neexistuje realistický soubor ekonomických a inženýrských předpokladů, podle kterých by se orbitální datová centra stala nákladově konkurenceschopnými pouze při stavbě konvenčních jaderných (nebo obnovitelných) datových center na zemi. Ve skutečnosti se mýlíme o 50-100x. Dramatické snížení nákladů na start to stejně nerozběhne. A samozřejmě, pokud investujete hodně do konkrétních technologických linií, abyste to dokázali rozběhnout, musíte vzít v úvahu, že totéž lze investovat i do lepších pozemních jaderných zbraní, což sníží náklady na energii pro všechny.

Další věc, kterou všem uniká, je, že budoucí AI (za 10–15 let) bude o 4-5 OOM energeticky efektivnější než současná AI. Hlavním úzkým hrdlem nasazení bude hardware, ne energie.

Tento příběh mi připomíná "kvantové čipy za pár let úplně překonají Nvidii" – stejné vibrace