Obávající se ztráty přístupu do přístavu New Orleans, prezident Thomas Jefferson v roce 1803 poslal Jamese Monroea a Roberta Livingstona do Paříže, aby se pokusili město od Francie odkoupit a povolil jim nabídnout Francii až 10 milionů dolarů za něj. Mezitím Napoleon dospěl k závěru, že nestojí za to udržet své rozsáhlé severoamerické území. Když tedy Monroe a Livingstone dorazili zahájit jednání, byli ohromeni, když Francie nabídla prodej Spojeným státům nejen New Orleans, ale celého území Louisiany. Američtí komisaři neměli pravomoc takovou dohodu vyjednat, ale když Francie nabídla celé území za pouhých 15 milionů dolarů (jen o 5 milionů více, než byli ochotni nabídnout pouze za New Orleans), byla tato nabídka příliš dobrá na to, aby ji odmítli. Dne 30. dubna 1803 podepsali Smlouď o koupi Louisiany, podle níž Spojené státy získaly 828 000 čtverečních mil půdy za cenu tři centy za akr (šedesát centů za akr v dnešních dolarech). Dohoda by zdvojnásobila velikost Spojených států. "Tohle je nejvznešenější práce našeho života," poznamenal Livingston. Když se komisaři vrátili do Spojených států s pozoruhodnou smlouvou, Jefferson byl ohromen a potěšen. Ale cesta k ratifikaci nebyla vůbec jednoduchá. Byly velmi vážné námitky proti ústavnosti smlouvy a také nepříjemný fakt, že Spojené státy ve skutečnosti neměly 15 milionů dolarů. Nakonec však zastánci nákupu zvítězili, USA si půjčily peníze od britských finančníků a 20. října 1803 (přesně před dvěma sty dvaceti dvěma lety) Senát dal své rady a souhlas s ratifikací Louisianské smlouvy o koupi – jedné z nejlepších realitních dohod v historii. "Od tohoto dne zaujímají Spojené státy své místo mezi nejvyššími mocnostmi," řekl Livingston. #archaeohistories