Příklady veřejné ctnosti jsou natolik vzácné, že místo toho, abychom uctívali naše vůdce jako nositele ctností svatých nebo Krista, jak jsme tomu dělali v historii, jsme nuceni jednoduše vykreslit naše nepřátele jako zlé spojence doslovného satana a naše hrdiny jako "méně špatné"

Když jsme ztráceli víru v zázrak eucharistie (oběť čisté oběti, bezchybné oběti, svaté oběti a s ní odpuštění hříchu), nahradili jsme ji montážní linií, kdy jsme "špatné lidi" zatěžovali kolektivním hříchem, ničili je a přemýšleli, proč nejsme čistí

Historie v tomto ohledu není nepřesná, svalování společenského hříchu na jednoho hříšného jedince nefunguje, nikdy nefungovalo a nikdy fungovat nebude. Tak se obyčejný malý hřích stává společenským mimořádným hříchem, protože jsme přesvědčeni, že tento zvrácený rituál vůbec něco nedělá